Podle čeho se učí

Školství se řídí velkým množstvím předpisů. Pro samotnou výuku je nejdůležitější Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP). Ten všem základním školám, bez ohlednu na zaměření a zřizovatele, závazně určuje mj.:

  • učivo,
  • očekávané výstupy,
  • klíčové kompetence.

 

Učivo uvedené v RVP je závazné. Na každé škole pak je, kdy a v jaké formě zařadí učivo do výuky. RVP jen vytyčuje, že se dané učivo musí stihnout odučit:

  • v 1.-3. ročníku,
  • nebo ve 4.-5. ročníku,
  • nebo v 6.-9. ročníku.

 

Každá škola si předepsané učivo sama rozvrhne do předmětů a vytvoří si tak vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP). Ve ŠVP je již:

  • rozepsané celostátně dané učivo,
  • výstupy, které se čekají od žáků v závěru daného období,
  • počty hodin v ročníku,
  • kompetence.

Vše dle podmínek dané školy.

ŠVP je pro rodiče velkým vodítkem, jak vybírat školu. Právě v něm je totiž napsáno jak, kdy a co se budou děti učit. ŠVP proto musí být na každé škole přístupný pro kohokoli – rodiče, vyučující i širokou veřejnost.

Jedna škola může mít i několik výukových programů, pro různé skupiny žáků, např. jiné pro sportovní a jiné pro klasickou profilaci. Ještě více výukových programů mívají střední školy, kde se v jedné škole učí mnoho odlišných oborů (kuchař, obráběč kovů, grafik ...).

 

Počty hodin

Také počty hodin v jednotlivých ročnících určuje sama škola. Běžně se stává, že některé školy vyučují matematiku každý den (tj. 5 hod. týdně), jiné ale třeba jen 3 hod. týdně. Některé školy vyučují fyziku po jedné hodně, na jiných školách po dvou, jinde jí posílí i na tři hodiny za týden.

RVP závazně školám nařizuje:

  • minimální a maximální počet hodin za týden
    • 1.-2. roč. – 18-22 hod. / týdně
    • 3.-5. roč. – 22-26 hod. / týdně
    • 6.-7. roč. – 28-30 hod. / týdně
    • 8.-9. roč. – 30-32 hod. / týdně
  • závazný počet hodin za celý I. / II. stupeň
    • 118 h v týdenním součtu za celý 1.-5. ročník
    • 122 h v týdenním součtu za celý 6.-9. ročník
  • minimální počty hodin za danou vzdělávací oblast, nikoli po předmětech (viz tabulka níže)

 

Tyto tři podmínky se skloubí dohromady a vznikne z nich učební plán – tedy počty hodin po ročnících a předmětech. Počty hodin jsou součástí veřejně přístupného Školního vzdělávacího programu (ŠVP). Rodiče tak mají předem možnost zjistit, kolik vyučovacích hodin bude jejich dítě v daném ročníku mít.

 

Oblasti, ve kterých se děti na základních školách vzdělávají s uvedením minimálního týdenního počtu hodin v průběhu celého 1.-5. ročníku, resp. 6.-9. ročníku:

vzdělávací oblast – pro 1. – 5. roč.

zahrnuté předměty

jazyk a jazyková komunikace

(min. 42 h týdně / 1.-5. roč.)

český jazyk (min. 33 h týdně / 1.-5. roč.)

anglický jazyk (min. 9 h týdně / 1.-5. roč.)

matematika a její aplikace

(min. 20 h týdně / 1.-5. roč.)

matematika

informační a komunikační technologie

(min. 1 h týdně / 1.-5. roč.)

informatika

člověk a jeho svět

(min. 12 h týdně / 1.-5. roč.)

prvouka

vlastivěda

přírodověda

umění a kultura

(min. 12 h týdně / 1.-5. roč.)

hudební výchova

výtvarná výchova

člověk a zdraví

(min. 10 h týdně / 1.-5. roč.)

tělesná výchova

člověk a svět práce

(min. 5 h týdně / 1.-6. roč.)

pracovní činnost

 

vzdělávací oblast – pro 6. – 9. roč.

zahrnuté předměty

jazyk a jazyková komunikace

(min. 33 h týdně / 6.-9. roč.)

český jazyk (min. 15 h týdně / 6.-9. roč.)

anglický jazyk (min. 12 h týdně / 6.-9. roč.)

německý jazyk (min. 6 h týdně / 6.-9. roč.)

matematika a její aplikace

(min. 15 h týdně / 6.-9. roč.)

matematika

informační a komunikační technologie

(min. 1 h týdně / 6.-9. roč.)

informatika

digitální technika

člověk a společnost

(min. 11 h týdně / 6.-9. roč.)

dějepis

výchova k občanství

finanční gramotnost

člověk a příroda

(min. 21 h týdně / 6.-9. roč.)

fyzika

přírodopis

zeměpis

chemie

umění a kultura

(min. 10 h týdně / 6.-9. roč.)

hudební výchova

výtvarná výchova

člověk a zdraví

(min. 10 h týdně / 6.-9. roč.)

tělesná výchova

atletická průprava

výchova ke zdraví

člověk a svět práce

(min. 3 h týdně / 6.-9. roč.)

laboratorní technika

volba povolání

 

V závorkách jsou uvedeny minimální počty hodin, škola je ale musí posílit. Podle své profilace si vybere oblast (oblasti), které posílit chce. Např. sportovní profilace na II. stupni ZŠ Jitřní má místo minimálního počtu 10 hod. v oblasti „Člověk a zdraví“ rovnou dvojnásobek – tedy 20 hod. týdně (v průběhu 6.-9. roč.). Posílené máme i jiné oblasti.

 

Názvy předmětů

Názvy předmětů si volí škola sama. Teoreticky se předmět může jmenovat jakkoli. Ve školách se ale nejčastěji setkáte s tradičními názvy (matematika, dějepis, tělesná výchova).

RVP umožňuje školám související učivo spojit do jediného předmětu. Proto se na některých školách vyučuje např. předmět „kulturní blok“, který spojuje učivo z hudební a výtvarné výchovy do jediného předmětu.

Také je maximální snaha propojovat učivo různých předmětů do uceleného celku. Např. pokud se děti v přírodovědě učí o stromech v lese, je nanejvýš vhodné aby zároveň v matematice počítaly, kolik tam bylo stromů a zároveň aby jim paní učitelka opravila hrubky v jejich práci. To ale některé děti ani jejich rodiče nechtějí přijmout s argumentací: „Teď není čeština“.

RVP klade velký důraz právě:

  • na vzájemné propojování učiva,
  • na maximální snahu o pochopení problému
  • a na jeho následném využití v běžných každodenních činnostech.

 

Obsah a hloubka učiva

Obsah učiva je dán RVP, jeho hloubka je již na škole. Ta si může některé učivo ponechat v základní úrovni dané RVP a některé učivo si může rozvinout. Naopak zkrátit předepsané učivo dané RVP nelze.

Jako příklad uveďme téma „ptáci“ – to je předepsáno RVP. Ten už ale neříká, zda se ptáky máme ve škole zabývat měsíc, nebo jednu hodinu. Neuvádí ani, zda se v rámci tohoto tématu má žák věnovat jedinému, nebo patnácti zástupci. Daleko větší důraz dává RVP na nadřazený cíl, v tom to případě na budování vztahu k přírodě.

 

Metody a formy výuky

Jak bude škola do dětí dostávat dovednosti a znalosti je čistě na schopnostech školy. Od dob Rakouska-Uherska děti poslouchají, co jim učitel přednáší. Tento model byl funkční před 150 lety. Dnešní doba vyžaduje vytváření vlastních názorů přímo od dětí, nalézání vlastních řešení při skupinových pracích, soutěžích, poznávacích akcí, pokusech a vlastního vyhledávání. Tyto aktivity jsou pro děti mnohonásobně přínosnější. Rozvíjí nejen rozumové vnímání, ale budují i morální postoje a hodnoty. Od vyučujících však vyžadují obrovský zápal a nadšení pro věc, hodně energie a spoustu času na přípravu. Ti, co takto k práci s dětmi přistupují, si zaslouží obrovský obdiv a uznání. Jejich práce se ukáže až s velkým zpožděním, klidně až v dospělosti.

 

Klíčové kompetence

Jedná se o dovednosti, postoje a hodnoty, které spolu se znalostmi škola a rodina dětem poskytuje. Nosným cílem je pak tyto dovednosti využívat v běžném životě, v rodinném prostředí, při dalším studiu a ve své profesní kariéře. Klíčové kompetence jsou pro základní vzdělávání určeny tyto:

  • kompetence k učení,
  • kompetence komunikativní,
  • kompetence k řešení problémů,
  • kompetence sociální a personální,
  • kompetence občanské,
  • kompetence pracovní.

Každá škola si je opět samostatně rozvede (tzv. rozklíčuje) a dále s nimi pracuje při formách a vůbec v celkovém přístupu výuky.

 

Výhody a nevýhody výukového systému v České republice

K největším výhodám patří fakt, že si škola přizpůsobí výuku podle vlastních možností (např. naše škola, kde jsou rozsáhlé sportoviště, bude logicky této možnosti využívat), může daleko lépe zacílit na individuální potřeby žáka i přizpůsobit formy výuky.

Počty hodin i hloubka učiva lze přizpůsobovat třídnímu kolektivu. Každý jistě pochopí, že ve třídě s převahou sportovně zaměřených chlapců, budou úplně jiné potřeby dětí, než v jazykové či výtvarné třídě s převahou děvčat.

 

K nevýhodám lze řadit to, že se na každé škole dané učivo učí v jinou dobu (v jedné škole ve 2. ročníku, v jiné až ve 3. ročníku). Rodiče, kteří porovnávají učivo na své škole a učivo u známých na škole jiné, se pak diví, že jejich dítě se už učí to a ono, nebo že se ještě neučí to a ono.

 

Zkušenosti ukazují, že na většině základních škol je učivo rozvrženo velmi podobně. To má svou logiku. Nejprve se dítě musí naučit číslice, pak sčítat, pak dělit a teprve potom počítat s rovnicemi. Tato posloupnost jde vidět ve většině předmětů.

Jsou ale typy předmětů a typy učiva, kde je časové rozvržení učiva fakticky nepodstatné. Je takřka jedno, jestli se volejbal bude učit v 7. a basketbal v 8. ročníku, nebo naopak. Podstatné je, že se oboje učivo učit bude.

 

Pokud vedení školy zná možnosti svých zaměstnanců, potřeby dětí, využívá podnětů od rodičů a otevřeně komunikuje se všemi uvedenými, dovede vytvořit velmi zajímavý a vyvážený učební plán. S přihlédnutím k prostorovým možnostem a vybavenosti školy dovede zacílit profilaci školy tak, aby skutečně vyjadřovala potřeby žáků.

 

Škola Jitřní není obyčejná škola, je to škola našich dětí.

Tuto školu můžu jedině doporučit. Na Jitřní jsem rád a hlavně – líbí se mi tu.