Edison – postřehy z 2. dne

Dnes jsme byli na přednášce z Indie, kde jsme se dozvěděli a viděli na mapách, kde se Indie nachází, jaké má hlavní město. Na fotkách jsme viděli, jaké se v Indii jí jídlo, jaké nosí oblečení a jaké dodržují zvyky. Naučili jsme se pár indických slovíček a pozdrav této země.

Jakmile jsme však narazili na fotky s vyobrazením jejich svátků (svátek světel), bylo jasné, že do konce hodiny už budeme jenom tancovat. Když se Pennaz zeptala, jestli si chceme zatančit tanec, který se tančí výhradně v Indii, hned jsme byli na nohou. Tančili jsme nejen na indické melodie a písně, ale i na dnešní moderní písničky, že jsme ale tenčili, jak se tančí v Indii, bylo jasné na první pohled :-).

Jsme rádi, že jsme se mohli seznámit s někým, kdo žije tak daleko od nás, v odlišné kultuře a zvycích o kterých jsme se mohli něco nového dozvědět. Děkujeme Pennaz, že jsi nám představila svoji zemi – Namaste.

 

Díky Meixian z Číny jsme se přenesli do jejich krásné krajiny a historie. Z videoukázek jsme viděli, jak vznikala Čínská zeď, jak vypadá bojové umění – kung fu (Bruce Lee, Jackei Chan), byli jsme na virtuální prohlídce „Terakotové armády“. Zjistili jsme, že se často setkáváme s čínskými jídly i u nás v republice, ale asi bychom je nedokázali jíst stejným způsobem jako v Číně – čínskými hůlkami, což jsme také měli možnost si zkusit.

Meixian je velice sympatická, vitální a živá osoba, která nás nadchla už jen při představování. Díky volbě slov v anglickém jazyce jsme neměli problém jí rozumět a reagovat na její dotazy. Seznámili jsme se dokonce i s její rodinou, i když jen na fotkách.

Prezentace o Číně byla připravena velice systematicky, zábavně a vzdělávací formou. Podání, kterým byla prezentována, bylo tak nakažlivé, že jsme se museli celou dobu usmívat a díky tomu jsme se nestrachovali odpovídat na otázky v angličtině. Děkujeme Meixian, že jsi nám představila svoji zemi – Záijián.

 

 

A něco od rodičů - Díky za Edisona!

"Mami, mami, měli jsme ve škole Číňanku. Chceš vidět, jak se píše čínsky AHOJ?" povídá po příchodu ze školy naše Anežka ze 3.C. Následovala reprodukce v písemné podobě. Čínské AHOJ osobně tedy nepoznám, vytvořené klikyháky mě nicméně zaujaly. Od Anežky jsem se záhy dozvěděla, že Čína leží v Asii. A pak také podrobnosti o hře, které si děti v rámci projektu Edison s čínskou lektorkou zahrály. Jmenuje se Kuřátka a orel. Hraje se tak, že maminka slepice chrání svá kuřátka a pokud je útočící orel chytí, role se vymění: Z orla je kuřátko a z chyceného kuřátka naopak orel. Kdyby to tak bylo i ve skutečnosti!  I mladší syn přišel ze školy rozjařen: ač ve třídě cizokrajnou návštěvu zatím neměli, účastnil se alespoň uvítání v tělocvičně. Hlavní závěr? "Mami, nejlepší vlajka je turecká, má měsíc i hvězdy," zjistil. Tak uvidíme, s čím přijde příště. Každopádně se Edison jeví jako dobrá zkušenost. Děkujeme za něj!

Jana Nováková

 

Škola Jitřní není obyčejná škola, je to škola našich dětí.

Tuto školu můžu jedině doporučit. Na Jitřní jsem rád a hlavně – líbí se mi tu.